Strašidelné stanování
27. 7. 2007
Já a moje kamarádky Aneta a Denisa jsme chtěly v noci stanovat. Bohužel mi to rodiče nedovolili a ty dvě tam přes noc zůstaly samy. Moc jsem toho nelitovala, stejně jsem si myslela, že budou celou noc jen spát. Druhý den ráno jsem přišla k nim do stanu. Vypadaly bledé a nevyspalé a všimla jsem si, že Aneta má na tváři modřinu a Denisa má dokrve poškrábanou pravou ruku. Vypadalo to, že se pohádaly a tak jsem se jich zeptala, co se jim v noci stalo. Myslela jsem, že se budou obě dvě překřikovat a jedna na druhou žalovat, kvůli komu se v noci pohádaly a následně popraly. Místo toho však jen mlčely. Po zádech mi přeběhl mráz. Řekla jsem si, že se jim asi stalo něco hrozného, to by jinak nemlčely. Po chvilce mi Denisa řekla, že šly spát ve 23:30 chvíli si ještě povídaly a pak na stan zasvítilo světlo baterky. Prvně si prý myslely, že to je Petr, ale pak začalo světlo sílit. Za chvíli byl stan celý osvětlený a holky začaly křičet-objevil se stín kostry. Byly moc vystrašené na to aby vyběhly ze stanu a běžely pro pomoc. Viděly, jak se k nim kostra blíží a svírá něco malého v ruce. Holky řvaly tak, že málem ztratily hlasivky. Kostra už byla téměř blízko. Holky přemýšlely, co mají dělat. Zatímco přemýšlely, nevšimly si, že jim kostra pomalu rozepíná stan. Najednou byla uvnitř a na dívky hned zaútočila. Byly by už asi mrtvé, kdyby k jejich stanu nepřiběhl jeden toulavý pes, který kostru vystrašil tak, že utekla. Než však utekla, řekla holkám chraplavým hlasem: ,,Jednou se stejně vrátím!" pak utekla a nohy se jí přitom vznášely ve vzduchu. Pak holky šokem omdlely a probudily se až ráno.
Když mi to kámošky řekly, moc jsem jim nevěřila, i když trochu aji jo. Na 100% jsem jim věřila až tehdy, když jsme šly do lesa a tam na laně visel zatoulaný pes, který jim zachránil život. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že můžu být ráda, že mi rodiče stanování zakázali. Od té doby už s holkama stanovat nikdy nebudeme a ani nechceme.
PŘIPOMÍNKA: Anetu už 5 roků bolí tvář od modřiny a Denisa má jizvy na pravé ruce od škrábanců.
Když mi to kámošky řekly, moc jsem jim nevěřila, i když trochu aji jo. Na 100% jsem jim věřila až tehdy, když jsme šly do lesa a tam na laně visel zatoulaný pes, který jim zachránil život. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že můžu být ráda, že mi rodiče stanování zakázali. Od té doby už s holkama stanovat nikdy nebudeme a ani nechceme.
PŘIPOMÍNKA: Anetu už 5 roků bolí tvář od modřiny a Denisa má jizvy na pravé ruce od škrábanců.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
